Sociální demokracie včera, dnes a zítra
Tak už nějakou dobu to vypadá, že je vše v politice jasné a nevypadá
to, že se bude něco měnit. Všichni jsme si na vlastní kůži vyzkoušeli a
zažili začátek předvolební kampaně se spoustou plakátů, billboardů a
mítinky pro voliče. Pak se vše začalo měnit během několika dnů a týdnů
a snad to nyní skončilo. Poslední půlrok se toho vůbec v české politice
děje hodně a začíná být lehký zmatek v tom, co, kdo a jak. Řada mých
známých, většinou v mém věku a tudíž spíše pravicových, se mě
poslední dobou ptají na veletoče ČSSD a její dlouhodobou politiku. Vše
samozřejmě pod dojmem českých novin. Tak v tomto článku si dovolím ze
svého pohledu zhodnotit dění v posledním půl roce a jednání ČSSD.
- Pád vlády – Když padla Topolánkova vláda, bylo to pro řadu lidí
velké překvapení a osobně si myslím, že i pro řadu
sociálně-demokratických poslanců. Pro český stát bylo jistě dobře, že
vláda padla. Jsem naprosto přesvědčen, že tato vláda už byla neschopna
vytvořit cokoliv přijatelného pro české občany. Zato nepřijatelných
věcí chrlila celou řadu, a to i na mezinárodním poli (uznání Kosova),
což naši novináři krásně zakryli ztrátou paměti. Jako občan jsem byl
spokojen, jako straník jsem však nadšen nebyl. Přeci jen útok na
Topolánkovu vládu by v předvolebním boji byl ideální. On i jeho
ministři dokázali během dvou let naštvat drtivou většinu obyvatel této
země, což dokazuje i naprosto neuvěřitelný výsledek krajských a
senátních voleb. Proto je ze stranického hlediska sporné, zda bylo dobře
tuto vládu položit.
- Pád vlády během Evropského předsednictví – Musím se přiznat, že
na toto spojení jsem naprosto alergický. České předsednictví v EU je dle
mého názoru nejpřeceňovanější událostí posledních dvaceti let. Od
počátku bylo jasné, že jde o předsednictví z povinnosti (díky rotaci) a
bude naprosto nevýznamné. Navíc vůbec pojem předsednictví byl díky
českým novinářům velmi nadhodnocen. Bohužel dokázali novináři dostat
tuto legendu mezi lidi, a ti toto spojení používají velmi často.
Každopádně jsem si udělal takový test. Při jednom rozhovoru s asi deseti
třicátníky, kteří s pojmem „pád vlády…“ operovali proti ČSSD jsem
dal tři kontrolní otázky.
- Jaká země měla předsednictví před námi,
- Jaká země je má po nás a následně,
- Jaké priority stanovila česká vláda během předsednictví.
Z deseti lidí, nebyl na otázku 2 a 3 schopen odpovědět ani jeden, na
otázku 1 odpověděli správně tři z nich. Obrázek si můžete
udělat sami.
- Rozhodnutí ústavního soudu – Ústavní soud jako instituci jsem dlouho
bránil. Byl jsem přesvědčen, že útoky různých politiků, a to
i z ČSSD, na ústavní soud, jsou jakousi degradací demokracie. Bohužel
rozhodnutí Ústavního soudu ohledně předčasných voleb mou vírou
v nestrannost a jistou morální a právní autoritu zanechalo v troskách.
Vyhovění jednomu nenajedenému poslanci bych ještě překonal. Aroganci moci
a hlouposti při výslechu př. Zaorálka již stěží. Bohužel rozhodnutí
bylo učiněno, a jelikož nejsem ústavní právník, tak jej nebudu hodnotit.
Jen mi je divné, že tolik skutečných expertů se nemohlo shodnout a
popíralo rozhodnutí Ústavního soudu.
- Změna Ústavního zákona a rozhodnutí ČSSD o nehlasování
o rozpuštění sněmovny – Změna Ústavního zákona, tak jak byla
schválena, je důležitá. Jednou provždy je možné s takovou možností
počítat, a tedy zabránit nynějším trapným problémům. Bohužel ihned po
bleskovém schválení této změny se vyrojily zprávy o tom, že i tento
způsob urychlení předčasných voleb bude opět napaden, a to pravděpodobně
úspěšně u Ústavního soudu. Klidu nepřidaly právní rozbory a ani
vyjádření soudců Ústavního soudu, které tuto možnost potvrzovaly. Tím
však začal vznikat problém. Co by se přihodilo, kdyby se sněmovna
rozpustila a následně Ústavní soud řekl, že na základě současných
právních možností není možné sněmovnu rozpustit? Pravděpodobně by
nastal právní chaos. Které rozhodnutí je to správné a které je špatné?
A co s tím dál? Tuto otázku nakonec vyřešilo vedení ČSSD. Rozhodlo se
nepodpořit rozpuštění sněmovny a dále pracovat až do řádných
květnových voleb. Novináři díky tomuto rozhodnutí měli žně a na ČSSD
nezbyla nit suchá.
A jaký je tedy na tuto záležitost můj názor? Jsem přesvědčen, že
nejen ČSSD, ale všechny strany a jejich představitelé již věděli, že
tato špatná situace nastane. Pravděpodobně se napříč politickým spektrem
horečně vymýšlelo, jak důstojně z tohoto problému ven. Jako straník
musím říct, že není příliš vhodné že s řešením přišlo zrovna
vedení ČSSD. ČSSD to rozhodně nepomohlo. Jako straník s tím tedy spokojen
nejsem. Jako občan však musím říct, že je dobře, že nevznikl
právní chaos.