Sociální demokracie včera, dnes a zítra

Tak už nějakou dobu to vypadá, že je vše v politice jasné a nevypadá to, že se bude něco měnit. Všichni jsme si na vlastní kůži vyzkoušeli a zažili začátek předvolební kampaně se spoustou plakátů, billboardů a mítinky pro voliče. Pak se vše začalo měnit během několika dnů a týdnů a snad to nyní skončilo. Poslední půlrok se toho vůbec v české politice děje hodně a začíná být lehký zmatek v tom, co, kdo a jak. Řada mých známých, většinou v mém věku a tudíž spíše pravicových, se mě poslední dobou ptají na veletoče ČSSD a její dlouhodobou politiku. Vše samozřejmě pod dojmem českých novin. Tak v tomto článku si dovolím ze svého pohledu zhodnotit dění v posledním půl roce a jednání ČSSD.

1. Pád vlády – Když padla Topolánkova vláda, bylo to pro řadu lidí velké překvapení a osobně si myslím, že i pro řadu sociálně-demokratických poslanců. Pro český stát bylo jistě dobře, že vláda padla. Jsem naprosto přesvědčen, že tato vláda už byla neschopna vytvořit cokoliv přijatelného pro české občany. Zato nepřijatelných věcí chrlila celou řadu, a to i na mezinárodním poli (uznání Kosova), což naši novináři krásně zakryli ztrátou paměti. Jako občan jsem byl spokojen, jako straník jsem však nadšen nebyl. Přeci jen útok na Topolánkovu vládu by v předvolebním boji byl ideální. On i jeho ministři dokázali během dvou let naštvat drtivou většinu obyvatel této země, což dokazuje i naprosto neuvěřitelný výsledek krajských a senátních voleb. Proto je ze stranického hlediska sporné, zda bylo dobře tuto vládu položit.
2. Pád vlády během Evropského předsednictví – Musím se přiznat, že na toto spojení jsem naprosto alergický. České předsednictví v EU je dle mého názoru nejpřeceňovanější událostí posledních dvaceti let. Od počátku bylo jasné, že jde o předsednictví z povinnosti (díky rotaci) a bude naprosto nevýznamné. Navíc vůbec pojem předsednictví byl díky českým novinářům velmi nadhodnocen. Bohužel dokázali novináři dostat tuto legendu mezi lidi, a ti toto spojení používají velmi často. Každopádně jsem si udělal takový test. Při jednom rozhovoru s asi deseti třicátníky, kteří s pojmem „pád vlády…“ operovali proti ČSSD jsem dal tři kontrolní otázky.
   1. Jaká země měla předsednictví před námi,
   2. Jaká země je má po nás a následně,
   3. Jaké priority stanovila česká vláda během předsednictví.

   Z deseti lidí, nebyl na otázku 2 a 3 schopen odpovědět ani jeden, na otázku 1 odpověděli správně tři z nich. Obrázek si můžete udělat sami.

3. Rozhodnutí ústavního soudu – Ústavní soud jako instituci jsem dlouho bránil. Byl jsem přesvědčen, že útoky různých politiků, a to i z ČSSD, na ústavní soud, jsou jakousi degradací demokracie. Bohužel rozhodnutí Ústavního soudu ohledně předčasných voleb mou vírou v nestrannost a jistou morální a právní autoritu zanechalo v troskách. Vyhovění jednomu nenajedenému poslanci bych ještě překonal. Aroganci moci a hlouposti při výslechu př. Zaorálka již stěží. Bohužel rozhodnutí bylo učiněno, a jelikož nejsem ústavní právník, tak jej nebudu hodnotit. Jen mi je divné, že tolik skutečných expertů se nemohlo shodnout a popíralo rozhodnutí Ústavního soudu.
4. Změna Ústavního zákona a rozhodnutí ČSSD o nehlasování o rozpuštění sněmovny – Změna Ústavního zákona, tak jak byla schválena, je důležitá. Jednou provždy je možné s takovou možností počítat, a tedy zabránit nynějším trapným problémům. Bohužel ihned po bleskovém schválení této změny se vyrojily zprávy o tom, že i tento způsob urychlení předčasných voleb bude opět napaden, a to pravděpodobně úspěšně u Ústavního soudu. Klidu nepřidaly právní rozbory a ani vyjádření soudců Ústavního soudu, které tuto možnost potvrzovaly. Tím však začal vznikat problém. Co by se přihodilo, kdyby se sněmovna rozpustila a následně Ústavní soud řekl, že na základě současných právních možností není možné sněmovnu rozpustit? Pravděpodobně by nastal právní chaos. Které rozhodnutí je to správné a které je špatné? A co s tím dál? Tuto otázku nakonec vyřešilo vedení ČSSD. Rozhodlo se nepodpořit rozpuštění sněmovny a dále pracovat až do řádných květnových voleb. Novináři díky tomuto rozhodnutí měli žně a na ČSSD nezbyla nit suchá.

A jaký je tedy na tuto záležitost můj názor? Jsem přesvědčen, že nejen ČSSD, ale všechny strany a jejich představitelé již věděli, že tato špatná situace nastane. Pravděpodobně se napříč politickým spektrem horečně vymýšlelo, jak důstojně z tohoto problému ven. Jako straník musím říct, že není příliš vhodné že s řešením přišlo zrovna vedení ČSSD. ČSSD to rozhodně nepomohlo. Jako straník s tím tedy spokojen nejsem. Jako občan však musím říct, že je dobře, že nevznikl právní chaos.

Profil

• Životopis
• Fotogalerie