Kobyliská střelnice

Kobyliská střelnice

Kobyliská střelnice, kterou si dnes nejčastěji spojujeme s její neblahou historií během 2. světové války, má přeci jen o něco delší historii. Postavena byla již v letech 1889–1891, kdy byl vystavěn rozsáhlý areál, který měřil po obvodu až pět kilometrů, jeho délka byla cca. 1100 metrů a byl ohraničen vysokými valy. Vše bylo používáno na cvičné střelby.

Vchod na střelnici

V době první republiky byla střelnice pod vlivem armády, která jí i spravovala. Bylo zde vybudováno několik objektů včetně koníren a dalších dřevěných budov. Každopádně areál nesloužil jen armádě, ale stal se i výletním místem. Musíme si uvědomit, že za první republiky to bylo místo za tzv. Velkou Prahou a Kobylisy tehdy připomínaly spíše vesnici. Návštěvníci se tak mohli podívat na přehlídky či výcvik jízdy na koni. Zároveň mohli poslouchat armádní či jiné orchestry a podívat se i na cvičení Sokola či DTJ.

Deska u vchodu

Protože se na střelnici také pilně cvičila střelba z pěchotních zbraní, tak byl prostor často nepřístupný. I díky tomu se na konci první republiky počítalo s tím, že střelnice se přesune do jiných míst, aby se obec Kobylisy mohla dále rozvíjet. K tomu však již nedošlo.

Na valu
Kříž a plastika

V roce 1939 převzal celý areál Wehrmacht. Probíhal zde střelecký výcvik jak německých okupačních vojsk, tak i českého četnictva a policie. Vše se pak změnilo po vyhlášení stanného práva v protektorátu Čechy a Morava ve dnech 27. 5. 1942 – 3. 7. 1942. Stanné právo bylo vyhlášeno jako reakce na úspěšný atentát na R. Heydricha ze dne 27. 5. 1942. Zároveň byla Kobyliská střelnice, respektive její severní část, vyčleněna pro popravy.

Mozaika a nápis
Mozaika
Nápis
Plastika Nepokořená vlast

Prakticky všechny další informace jsou zjištěny a popsány správcem střelnice za války panem Josefem Kopeckým. Již 30. 5. 1942 byly do areálu dovezeny rakve, následně již pak nestačily, a tak byly používány jen obyčejné bedny. Odsouzení byli přiváženi nákladními vozy. Po vystoupení z vozů byli odvedeni na násep střelnice nebo do koníren. Popravčí čety tvořili nejčastěji příslušníci německé policie. V případě důležitějších popravovaných pak i příslušníci SS. Odsouzení byli popravováni po deseti a během výkonu poprav byly puštěny motory aut a autobusů, aby tak přehlušily střelbu. Dle svědeckých výpovědí na každého odsouzeného stříleli tři poddůstojníci. Obyvatelé okolních domů nesměli po 18.00 hodině vycházet a zároveň museli mít zavřená okna. Mrtví byli odváženi dle záznamů do Strašnického krematoria.

Kříž
Pamětní desky

Na Kobyliské střelnici během 2. světové války zahynula řada osob a dodnes není přesně upřesněno, kolik jich bylo. V období stanného práva od 27. 5. do 3. 7. 1942 to bylo 539 vězňů (z toho 76 žen). U těchto údajů se vychází z pravidla přesných německých spisů a ze jmenného seznamu stanného soudu v Praze. K tomuto seznamu se však ještě připočítává poprava lidických občanů a poprava generála Aloise Eliáše. Popravených bylo mnoho, a proto se blíže podívejme na některá známá jména.

Pamětní desky
Oběti Lidic

Před popravčí četou stanuly i celé rodiny. Jednalo se o například i o šestičlennou rodinu Vosmíkových. Ti spolupracovali na českém odboji a po atentátu pomáhali parašutistům v jejich skrývání. Při zatýkání se aktivně bránili, přesto nakonec oba rodiče i čtyři jejich děti zemřeli dne 24. 6. 1942 na popravišti. Při výslechu nic nezodpověděli, a tak následoval krutý trest. Zachráněn byl jen pětiletý Oldřich Vosmík, který skončil u příbuzných.

Velkou skupinou popravených byli obyvatelé Lidic. 21 mužů a 8 žen, jejichž jediné provinění bylo to, že pocházeli z Lidic. Zemřeli dne 16. 6. 1942. V rámci této popravy byla zastřelena i jedenáctičlenná rodina Horákových. Pedantnost nacistického aparátu vyniká v příběhu dvou patnáctiletých chlapců Josefa Doležala a Josefa Nerada. Ti při akci v Lidicích byli ušetřeni zastřelení, na rozdíl od všech ostatních mužů, protože jim v době akce nebylo 15 let. Byli odesláni do Německa do koncentračních táborů. Protože se však hledání a zatýkání všech ostatních lidí napojených na Lidice protahovalo, byli oba chlapci vráceni zpět do protektorátu po dosažení 15 let, aby mohli být popraveni na Kobyliské střelnici.

Alois Eliáš
Rodina Vosmíkových a Evžen Rošický

Mezi dalšími popravenými najdeme jména vojáků plk. Josefa Churavého a pplk. Josefa Mašína, senátorku Františku Plamínkovou, sportovce a redaktora Jaroslava Rošického, vědce MUDr. Hynka Pelce, ředitele zdravotního ústavu, další vědce MUDr. Jaromíra Boučku, MUDr. Václava Strimpla, ředitele Vinohradské nemocnice Josefa Valentu, spisovatele dětských knih Miloslava Skořepu, dalšího spisovatele Vladislava Vančuru a mnohé a mnohé další.

Výjimečná poprava se konala v případě ministerského předsedy protektorátní vlády generála ing. Aloise Eliáše. Ten byl odsouzen již 1. 10. 1941 za prvního stanného práva a poprava byla odložena. Jako jediný byl přivezen samostatně v autě, byl mu přečten rozsudek, což nebylo obvyklé. Zároveň mu bylo oznámeno, že žádost o milost byla prezidentem Emilem Háchou zamítnuta. Generál Eliáš byl popraven četou pěti poddůstojníků dne 19. 6. 1942. Ostatní odsouzení v tu dobu čekali v konírně.

Čeští četníci
Duchovní pravoslavné církve

Po skončení stanného práva se na Kobyliské střelnici popravovalo již minimálně a nepohodlní lidé byli spíš odváženi za Prahu. Po skončení stanného práva však ještě proběhl monstrproces s duchovními skrývající parašutisty v kostele sv. Karla Boromejského. Ti byli odsouzeni a dne 4. 9. 1942 byli na Kobyliské střelnici zastřeleni biskup Gorazd – Matěj Pavlík, farář Václav Čikl a předseda sboru starších pravoslavné církve Jan Sonnewend. O den později zahynul kaplan dr. Vladimír Petřek.

Zimní ponurost
Zima na střelnici

Dalším použití Kobyliské střelnice jako popraviště se uskutečnilo dne 8. 7. 1943, kdy se nacisté rozhodli uskutečnit první veřejnou popravu. Jednalo se o popravu čtyř českých četníků, kteří byli zastřeleni pro výstrahu. Do prostoru Kobyliské střelnice muselo povinně přijít 30 důstojníků a 120 příslušníků protektorátního četnictva a policie. Zastřeleni byli František Rajmon, František Famfulík, Josef Bojas, Jan Jirásek. Všichni byli zapojeni do odboje, ale při výslechu nikoho neprozradili. Byli ze všech koutů protektorátu. Průběh veřejné popravy, která měla být pohrůžkou a výstrahou pro ostatní, se však díky odvaze všech čtyř četníků změnil v chaos a frašku. Všichni čtyři četníci odmítali pásky přes oči a umírali s výkřiky Ať žije Československá republika. Proto nebyl přečten ani výhružný text pro ostatní četníky a do konce války se tak již veřejně nepopravovalo. Kobyliská střelnice byla opuštěna až do konce války.

Pohlednice
Pohlednice

Ještě v průběhu květnového povstání v roce 1945 zde jednotka SS popravila tři obyvatele Kobylis. O Kobyliskou střelnici se bojovalo již od 5. května 1945 a až do příjezdu sovětské armády se vlastnictví střelnice střídalo od nacistů po povstalce. Ihned po osvobození bylo místo opatřeno dřevěným křížem a trnovou korunou. Areál střelnice přešel pod správu Posádkového velitelství v Praze. Následně byla opět používána nejen pro výcvik střelby, ale i pro činnost zájmových organizací. V padesátých letech pak význam střelnice technicky zastaral natolik, že se přestala využívat. Přesto využití našla a natáčela zde organizace Armádní film. V letech 1974 – 1975 bylo celé území pietně upraveno. Na nové tváři areálu se podílel ing. arch. L. Todl a J. Polák. V roce 1978 sem pak byla umístěna do prostoru před křížem bronzová plastika ženy s názvem „Nepokořená vlast“. Tu stvořil akademický sochař Miloš Zeta.

V místě, kde se dříve nacházela neblaze proslulá konírna, je dnes nástěnná mozaika akademického malíře Martina Sladkého doplněna verši Miroslava Floriána. „Zastav se na chvíli… krev naše vstoupila do této země, ale my se znovu vzpřímili.“ Na místě dřevěných kůlen, před kterými stála popravčí četa a kde byla rovněž těla nakládána do rakví, stojí zeď s bronzovými sochami se jmény popravených. Nápisy na deskách uvádějí data poprav, jména popravených a dosažený věk. Dne 28. Února 1978 byla Kobyliská střelnice prohlášena usnesením vlády za národní kulturní památku. V roce 1990 byl dřevěný kříž obnoven, ale v roce 2007 byl napaden hnilobou a tak byl se souhlasem památkářů vztyčen kříž nový, tentokrát kovový.

Pohlednice
Pohlednice
Pohlednice
Pohlednice

Městská část Praha 8

Městská část Praha 8

Facebook MČ Praha 8

Facebook MČ Praha 8

Praha.eu

Praha.eu

Měsíčník Osmička

Měsíčník Osmička

ČSSD Praha 8

ČSSD Praha 8

Městská část Praha 8

Úřad městské části Praha 8
Zenklova 1/35
180 48 Praha 8

roman.petrus@praha8.cz

+420 222 805 124