Dům vozovny koňky v Karlíně

Hlavní budova bývalé vozovny
Parkoviště s druhou budovou

Na rozhraní ulic Sokolovská a Šaldova stojí budova, ve které se nachází prodejna a servis automobilů Mercedes. Tato zdánlivě nenápadná budova je bývalou první vozovnou pražské koňky. Kromě povídání o této budově si tentokrát pojďme popovídat také o první kapitole dopravy na Praze 8.

Než začneme koňkou a rokem 1875, můžeme se přenést ještě o pět let dále do historie. Tehdy, v roce 1870, mezi Karlínem a Malou Stranou či Smíchovem jezdili tzv. koněspřežné omnibusy. Společnosti byli, založeny hned dvě. Ta dřívější se jmenovala Karlínské podniknutí omnibusů . Ta pozdější z roku 1872 se honosně nazývala První pražská společnost pro omnibus. Co to je omnibus? Jedná se o jakékoliv potahové vozidlo, které je taženo koněm či koňmi a převáží lidi dle předem stanoveného jízdního řádu. V roce 1875 však přichází koňka a omnibusy jsou rychle vytlačovány a během pár let tyto tratě zanikají.

Vozovna je dlouhá

Co to je koněspřežná tramvaj nebo-li koňka? Charakteristika je prakticky stejná jako u omnibusu. Nové však je, že vůz jede na kolejích. Tím se sníží odpor pro koňskou sílu a je tak možno převážet více cestujících. Pokud jde o koleje, jednalo se o napříč spojené dřevěné trámy pobité železnými pásy, které měly na jedné kolejnici v obloucích žlábky. První pražskou koňku vybudoval belgický podnikatel Eduard Otlet mezi Řetězovým mostem císaře Františka a karlínskou Invalidovnou.

Dnešní hlavní budova

Zahájení proběhlo dne 23. září 1875 v 15:15 hodin. Průměrná doba jízdy na této trati byla přibližně 25 minut. Hned od počátku mohlo jet po trati až osm vozů. Linky tehdy ještě nebyly číslovány a to ani, když začaly přibývat. Rozlišovaly se speciálním barevným symbolem ve světelném reflektoru, barvou jízdenek a barvou tabule. Naše nejstarší (osmičková) linka dostala bílé jízdenky, bílé tabule a bílý reflektor.

Pohled do dvora
Parkoviště

Život pražské koňky byl zajímavý a v dobovém tisku hojně probírán. Kromě zpráv o poškozování rychlosti jízdy např. drožkaři či mladými nezbedy se střelným prachem se můžeme dočíst i o dnes již kuriozitě. Jednalo se o tzv. potravní čáru, tedy území, kde byla jakási celnice. Nesmíme zapomenout, že tehdy Praha končila u Poříčské brány – dnešní Florenc. Zde kontroloři prohledávali vozy zda se nepašují do Prahy či z Prahy potraviny. Také zaměstnanci koňky na tom nebyli nejlépe. Práce byla sedm dní v týdnu, bez dovolené. V zimě pak jezdila koňka za každého počasí a v tisku najdeme i zprávu, že byl řidič obalen peřinou, aby mráz vydržel.

Dnešní hlavní budova

Při Národopisné výstavě v roce 1895 přepravila koňka za rok deset miliónů. V roce 1891 při Zemské jubilejní výstavě byla tato čísla ještě překonána. Tehdy to byl však již velký podnik se 374 zaměstnanci, 117 letními i uzavřenými vozy a se 490 koňmi. Ale to už se pomalu blížil konec tohoto druhu cestování. V roce 1891 totiž František Křižík přichází s elektrickou tramvají, zatím jen jejím prototypem. Ale někdy je vše o náhodě. Libeňští představitelé žádají vedení pražské koňky o zavedení pokračování tratě z Karlína až do Libně. Tito však odmítají. Tak se libeňští obracejí na Františka Křižíka.

Vozovna z druhé strany

Dne 16 března 1895 získal Křižík licenci na stavbu dráhy a začal se stavbou. Ta vedla od Florence dnešní Křižíkovou ulici až na Palmovku. Zde se dráha větvila jedna část vedla do Vysočan k Českomoravské strojírně a druhá vedla k dnešní stanici U kříže. Provoz trati byl zahájen 19. března 1896. Za pět měsíců bylo přepraveno 400 tisíc cestujících, kteří platili při jízdě do pěti stanic 10 haléřů a při více stanicích 20 haléřů. Vozovna pro původně 12 motorových a 5 vlečných vozů byla na Švábkách. Vozy byly otevřené a všechny osvětlené žárovkami.

Koňka ve dvoře vozovny
Koňka v Karlíně

Dráha se rozvíjela, ale brzy vznikla akciová společnost, aby se mohlo v rozvoji pokračovat. V roce 1907, dne 5. srpna pak František Křižík prodal svou dráhu za 2 200 000 Kč Praze. Následně byla tato trať vbudována do systému pražských elektrických tramvají. Trať z Karlína dostala podle nového číslování číslo 5. Před prodejem trať využívalo přes dva milióny cestujících ročně a vydělávala přibližně 200 000 Kč. Pražská obec již totiž předtím dne 11. března 1898 zakoupila technicky zaostávající koňku a začala ji měnit na elektrickou dráhu.

Lyčkovo náměstí ještě s kolejemi

Souběžně s výstavbou první tratě se začalo i s budováním první vozovny. Tato vozovna pojala deset vozů a bylo zde ustájeno 32 koní. Z ulice vedla kolej do dvora a tato kolej se větvila až ve dřevěné kůlně na vozy. Tato dřevěná kůlna byla na místě dnešní dlouhé budovy. Na pozemku byla postavena i obytná budova a stáj se skladištěm. Nová hala za zničenou dřevěnou stáj byla postavena v roce 1893. Západní částí této budovy procházela kolej a byla zde i výpravna, lampárna, jídelna i WC. Během přestavby celé vozovny byly rozšířeny původní konírny, postaveny budovy pro sedláře a manipulační kolej.

Karlínský kostel s tramvají v roce 1919

V roce 1899 náleželo k vozovně 113 koní a 25 vozů. Pak však přišel 21. květen 1900, kdy se Elektrické podniky rozhodly postavit místo vozovny koňky vozovnu pro elektrické tramvaje a tak se stará remíza a stáje začínají zase bourat. Zůstala stát pouze budova dílen. Ale už 19. listopadu 1900 byla předána do provozu nová budova tentokrát pro elektrické tramvaje. Dle slov pamětníka měla nová hala ocelové krovy a skládala se ze dvou částí. Jednalo se o velkou remízu s pěti kolejemi pro 25 vozů ta pak přecházela v užší remízu se čtyřmi kolejemi pro čtyři vozy. Dvě koleje poté pokračovaly do adaptovaných dílen a jedna pak do skladiště. Zároveň byly rozšířeny i obytná a administrativní budova.

Poslední vozy elektrické tramvaje vyjely z karlínské vozovny 10. března 1951. Od dalšího dne se používala vozovna v Hloubětíně. Budovy byly dále využívány Dopravním podnikem jako garáže a údržby vozů. Bohužel později začaly budovy chátrat a hrozila i demolice. Až v devadesátých letech objekt odkoupila firma Mercedes a architekt Pavel Mansfeld velmi citlivě navrhl rekonstrukci původních budov. Takovéto rekonstrukce historických budov je potřeba pochválit.

Městská část Praha 8

Městská část Praha 8

Facebook MČ Praha 8

Facebook MČ Praha 8

Praha.eu

Praha.eu

Měsíčník Osmička

Měsíčník Osmička

ČSSD Praha 8

ČSSD Praha 8

Městská část Praha 8

Úřad městské části Praha 8
Zenklova 1/35
180 48 Praha 8

roman.petrus@praha8.cz

+420 222 805 124